Polynéské tance na luau – vysvětlení

Jedno slovo, mnoho ostrovů

Polynésie je subregion Oceánie tvořený více než 1 000 ostrovy rozesetými po středním a jižním Tichém oceánu. Její národy sdílejí jazykovou příbuznost, kulturní praktiky a tradiční víry, ale nesdílejí jeden tanec. Havaj, Tahiti, Tonga, Nový Zéland i Samoa do ní patří. Každý má své vlastní tance a show v Orlandu uvádí všech pět, ačkoli žádný z nich nezastupuje celou Polynésii. Tento průvodce vysvětluje každou tradici po svém, abyste je dokázali rozlišit, když na jevišti následují jedna za druhou. Tance na vašem termínu jsou volbou pořadatele a žádný průvodce nemůže slíbit konkrétní číslo.

Hula z Havaje

Hula je havajská taneční forma, která vyjadřuje píseň neboli mele. Vznikla na Havajských ostrovech zásluhou původních Havajanů, kteří se tam usadili, a tanečník ztvárňuje slova mele ve vizuální podobě. Dvě hlavní kategorie jsou hula kahiko, starobylý styl provozovaný před setkáním se Západem a doprovázený zpěvem a tradičními nástroji, a hula ʻauana, která se vyvinula pod západním vlivem a doprovází ji zpěv a nástroje, jako je kytara, ʻukulele a kontrabas. Pohyby rukou nesou příběh: mohou ukázat strom kývající se ve větru nebo vlnu v oceánu. Hulu lze tančit vsedě ve stylu noho nebo vestoje ve stylu luna a některé tance kombinují obojí.

ʻŌteʻa z Tahiti

ʻŌteʻa je tradiční tanec z Tahiti, při němž tanečníci stojí v několika řadách a provádějí figury. Snadno se pozná podle rychlého pohupování boků a travnatých sukní a často se zaměňuje s hulou, která je obecně pomalejší a staví ruce a vyprávění příběhu před boky. ʻŌteʻa je jedním z mála tahitských mužských tanců, které existovaly před evropským kontaktem. Dnes ji mohou tančit muži, ženy nebo oba a doprovázejí ji nástroje, zejména bubny, bez zpěvu. Gesta znovu sehrávají každodenní činnosti: u mužů mohou náměty zahrnovat válku nebo plavbu, u žen jsou blíže domovu či přírodě, jako je česání vlasů nebo let motýla. Bubnem může být tōʻere, dřevěný kmen s otvorem, do něhož se bije paličkami, nebo pahu, starý tahitský stojící buben.

Lakalaka z Tongy

Lakalaka je tongský skupinový tanec, při němž účinkující stojí z velké části nehybně a gestikulují pouze pažemi. Je považován za národní tanec Tongy a je součástí nehmotného lidského dědictví. Je ideálním tancem pro slavnostní příležitosti, jako jsou královy narozeniny nebo otevření kostela. Je to také živý tanec: když se blíží oslava, básník k této příležitosti napíše text, hudba pro sloky se vybere z fondu typických melodií a pohyby se poté choreografují. Ženské kroky jsou drobné a jejich pohyby paží plynulé.

Haka, z Nového Zélandu

Haka jsou obřadní tance maorské kultury, prováděné ve skupině s energickými pohyby, dupáním nohou a rytmicky skandovaným doprovodem. Tradičně je tančí muži i ženy při různých společenských příležitostech, jako je vítání vzácných hostů, oslava velkých úspěchů nebo připomínka pohřbu. Haka je populárně spojována s přípravou na bitvu, avšak maorští učenci odmítají názor, že jde obvykle o válečné tance. Skupina provádějící haku se nazývá kapa haka.

Poi a ohnivé poi

Poi vzniklo u maorského lidu Nového Zélandu, kde se dodnes praktikuje. V maorštině může poi označovat samotné předměty, které tanečníci používají, choreografii i doprovodnou hudbu; poi obvykle předvádějí ženy. Maorské poi existují ve dvou formách: krátké, s provázky dlouhými od konečků prstů k zápěstí, a dlouhé, s provázky od konečků prstů k rameni. Jako scénické umění zahrnuje roztáčení uvázaných závaží v rytmických a geometrických vzorcích. Poi si od té doby získalo oblibu i v dalších zemích a jeho pomůcky lze vyrábět s různými efekty, například s ohněm. Show v Orlandu uvádí ohnivé poi mezi svými čísly. Tradičně se poi vyrábělo z harakeke, novozélandského lnu, a z raupō.

Siva, sasa a tleskací tanec ze Samoy

Siva je tradiční samojský tanec a jeho ženská forma využívá jemné pohyby rukou a nohou v rytmu hudby. Sasa je skupinový tanec prováděný vsedě za doprovodu bubnového rytmu a maulu'ulu je skupinový tanec, který tančí pouze ženy. Faʻataupati, v angličtině nazývaný samojský tleskací tanec, tradičně předvádějí muži, obvykle ve skupině a bez hudebního doprovodu. Show v Orlandu uvádí samojská rodina z Nuʻuuli na Tutuile, jde tedy o tradice nejbližší jejímu domovu.

Taualuga, závěrečný tanec Samoy

Taualuga je tradiční samojský tanec, považovaný za vrchol samojského scénického umění a středobod kultury. Jeho název odkazuje k poslední fázi stavby tradičního domu, kdy se upevní nejvyšší krokev, a signalizuje tedy dokončení velkého úkolu. Tanec bývá často velkolepým finále večera zábavy. Tradičně jej tančí syn nebo dcera náčelníka a Samojci jej považují za posvátný. Večer v Orlandu namísto toho uzavírá ohnivý nůž; taualuga je zde popsána proto, že ukazuje, jak má samojský večer správně skončit. Často se tančí také jako závěrečné číslo na samojských svatebních hostinách.

Ohňový nůž, finále

Samojský tanec s ohňovým nožem, v Samoi zvaný siva afi, je tím, čím orlandský večer vrcholí. První ohňové nože byly mačety omotané na obou koncích ručníky, střed čepele zůstal obnažený. Ručníky se zapálí a tanečník roztáčí nůž v akrobatických kouscích. Tanec vznikl z ailao, v němž samojský válečník předváděl svou zručnost s válečným kyjem. Rodina stojící za orlandskou show pochází z Nuʻuuli na Tutuile a pořadatel popisuje tance napříč ostrovy jako gradaci směřující k finále s ohňovým nožem. Samostatný průvodce tancem s ohňovým nožem pokrývá, odkud tento nástroj pochází.

Přečtěte si dále: Tance s noži v plamenech a její samojské kořeny

Čtyři věci, na které si dát pozor

Několik vodítek vám pomůže rozeznat jednotlivé tradice, když na jevišti následují jedna po druhé. Žádné z nich není pravidlem, protože večer aranžuje pořadatel a tance se mohou představení od představení měnit, ale každé je rysem, který prameny u své tradice vyzdvihují. Mějte je na paměti, jak show přechází z jednoho ostrova na druhý, a rozdíly by měly být snadno slyšet i vidět.

• Ruce: v hule nesou ruce slova písně.
• Boky a bubny: tahitská ʻōteʻa je rychlá a vedená bubny, bez zpěvu.
• Nepohnutost: v tonžském lakalaka se nohy sotva hýbou a vyprávějí paže.
• Hlasy: haka se rytmicky křičí a samojský tleskací tanec nepotřebuje žádný nástroj.
• Oheň: fire poi vychází z maorské tradice poi a ohňový nůž je samojský nástroj.

Poznámka k respektu a pro koho to není

Večerní show s večeří zhustí živé tradice do několika minut každé z nich a pořadatel rozhoduje, co se ukáže. Není to lekce a nemůže nahradit vidět tanec v jeho vlastním prostředí, například při slavnostních příležitostech, kdy se tančí lakalaka. Chcete-li hloubku kterékoli tradice, začněte u pramenů níže. Večerní show s večeří vsedě pojme jen výsek každé tradice. Pokud chcete večer vsedě s večeří, hudbou a ohněm, k tomu je show určena.